Jedinečný světlý plzeňský ležák se stal legendou mezi pivy a dal vzniknout zcela nové pivní kategorii (Pils, Pilsner). Jeho receptura i varní postup se od jeho vzniku v roce 1842 nezměnily. Díky umění plzeňských sládků se nemění ani jeho kvalita a jeho chuťový profil. To ostatně prokazují pravidelná laboratorní srovnání, z nichž nejstarší se datuje do roku 1897. 

Tajemství chuti legendárního spodně kvašeného ležáku s obsahem alkoholu 4,4 % leží především ve vysoce kvalitních surovinách a zachováním původního výrobního postupu. Charakteristickou vůni sladových zrn a vyváženou karamelovou chuť získává pivo trojitým rmutováním, měkká plzeňská voda mu propůjčuje unikátní jemnou chuť, žatecký chmel sametovou hořkost. Vlastní slad pak dodává pivu zlatavou barvu." 

Začneme trochu ze široka. Belgické městečko Hoegaarden patří mezi místa pivu a alkoholu obecně zaslíbená - a to už od středověku (první záznamy pocházejí z roku 1445). V devatenáctém století bylo v této obci, která má dnes pouhých 6 tisíc obyvatel, na 30 pivovarů a 9 pálenic. V polovině následujícího století však na město padla krize. Poslední pivovar byl uzavřen roku 1957. Teprve o deset let později přišla spása v osobě mlékaře Pierra Celise.

Tomuto muži nebyla tragédie jeho rodiště lhostejná. A protože už měl zřejmě mléka po krk, rozhodl se začít pracovat na obnově jeho slávy. A to nejdříve z vlastního podkroví, kde si založil soukromý pivovar.